Láska v zahraničí

Chci tu probrat jedno velmi silné téma. Lásku. Lásku v zahraničí. Protože i to k cestám chtě nechtě patří. Snad mi teď odpustí ti, kteří odjedou se svou polovičkou a s tou se i hezky vrátí zase zpátky. Nebo klikaři, kteří se vrátí domů láskou v zahraničí naprosto nepoznamenaní. Tento článek bude hlavně o těch, kteří ji na cestách potkají. Ty možná nic takového neplánuješ, ale jak všichni dobře víme, on si to stejně osud udělá zase po svém. Takže je docela možné, že i tebe toto příjemné překvápko jednoho krásného dne na cestách potká.

Cizinci nám imponují

Ano,  cizinci nám imponují. Vím to, protože i mně se to několikrát stalo. Na novém místě jsem si, hlavně ze začátku, připadala chvílemi fakt ztracená. Přišlo mi to tam moc komplikované, moc náročné, moc cizí. Byla jsem ze všeho vykulená a snažila se co nejrychleji nějak zapadnout. Pak jsem ale potkala místního kluka, který tam byl doma. Znal perfektně okolí, schovaná zajímavá místečka, věděl první poslední o jejich historii, měl přehled, věděl, co a jak tam funguje, co dělat při problému. Zkrátka jako ryba ve vodě. Imponovalo mi, že mluví cizí řečí, na ulicích ho lidé zdraví a v práci evidentně respektují. Netuším, jak přesně se to semlelo, ale z minuty na minutu jsme měla hlavu zamotanou vcelku nezajímavým a obyčejným klukem, kterého bych si doma asi vůbec nevšimla. Ale tam! Tam jsem k němu jako nesmělá cizinka doopravdy vzhlížela.

A určitě nejsem jediná. Je to asi celkem přirozené. V cizině se daleko snadněji zamilujeme, tak to prostě je. Ale právě proto, že s tím mám i svou vlastní zkušenost, k tomu nemám až tak nadšený postoj. Zdá se mi totiž, že je pobláznění dost často způsobené právě z těchto důvodů. Z jakéhosi obdivu k cizinci, kterému to tam celé patří. Jenže po pobláznění přichází samozřejmě také vystřízlivění. Jenže bohužel ne pokaždé a ne včas.

Láskou pobláznění se impulzivně vracejí 

Ne vždy to totiž skončí odjezdem zpět domů. Pouto k novému místu, kde zamilovaný strávil úžasné romantické časy, může být po návratu do reality doma ještě o to silnější. Hlavně ze začátku, než se ta rozbouřená hladina zase zklidní a ustálí. Zaláskovaní se pak chtějí do ciziny impulzivně vracet a nedomýšlí spoustu důležitých věcí. Jejich chování je zastřené momentálním obdivem k cizinci a budoucnost zpečetěna jednáním s horkou hlavou. Někdy tyto vztahy prostě trvají déle, než by asi měly. A pak se dějí smutné věci. Z původního letního skotačení se stanou roky a komplet překopaný život. Rodiny jsou rozhodnutím svého dítěte zdevastované a vidí ho jednou za rok o Vánocích. Potom jsou na zhroucení nejen příbuzní, ale ve finále právě i ti zamilovaní.

Na začátku je to ale asi fakt vzrůšo. Kamarádi sledují nádherné fotky na Instagramu, dokonalý pár si užívá volnosti, samostatnosti, společného cestování a nového životního stylu. Jenže to nestačí. Možná na pár měsíců ano, ale ne napořád. Být do někoho zamilovaný je pro celkově spokojený život vážně dost málo. Jednou prostě přijde den, kdy si ve vztahu sundají růžové brýle a pak může přijít ta méně příjemná část

Komfortní zóna se přesouvá za hranice

Protože i život v zahraničí a nové místo jednou omrzí. Kromě toho je časem dožene i kulturní rozdílnost, která se může stát tím největším problémem. Jenže oni tomu vztahu už tolik obětovali! Jejich komfortní zóna se neviditelně přesunula tam. A i když už tam možná ani nejsou spokojení, bojí se opustit to, co už tak dobře znají. Ano, paradoxně se bojí vrátit zpátky domů.

Zpovzdálí sledují, jak se jejich kamarádi a známí jeden po druhém usazují. Jak si nacházejí partnery, zakládají rodiny a budují zázemí. A najednou si nejsou vůbec jistí, jestli by do tohoto rozjetého vlaku zvládli ještě naskočit. Jestli by zvládli začít od píky zase doma. Jestli by si tu vůbec ještě někoho našli. A někdy zkrátka dojdou k závěru, že už by asi měli zůstat tam, kde jsou.

A to je potom smutný příběh. Myslím si a troufám si dokonce tvrdit, že takových tam venku není zrovna málo. Protože já sama pár takových příběhů ze svých cest dobře znám.

Krátká láska má zůstat krátkou láskou

Abych to tu uvedla na pravou míru. Proti lásce v zahraničí vůbec nic nemám. Naopak! Je to krásná zkušenost, ale má své ale. Možná jsem jen jedna z mála, kdo si to myslí, ale krátká láska má zůstat krátkou láskou. Má to zůstat nostalgií a vzpomínkou na senzační časy a jednu etapu v cizině. Máme si z toho vzít to hezké a nechat to jít. Má to být součástí příběhu z našich mladých let. 

Jsou ale i hezké výjimky

Ale nevnímám to takto úplně vždy. Jsem přesvědčená, že po světě běhá i spousta spokojených a šťastných párů. Tihle lidé třeba u nás žít ani nikdy nechtěli. Třeba byli naprosto v pohodě s přesunem do ciziny. Třeba se stěhovali čistě jen kvůli sobě a druhá polovička přišla časem jen jako bonus navíc. Třeba je život v zahraničí dlouhodobě prostě lákal.

Potom tohle rozhodnutí dokážu samozřejmě pochopit. Fandím lidem, co se do sebe zamilují natolik, že prostě vědí, že k sobě patří. A je jim jedno, jestli šlapou po trávě tady, nebo na druhé straně polokoule. A pokud jejich vztah není postavený na iracionálních hodnotách. Pokud není ovlivněný jen aktuálním stavem rozčarované mysli. Pokud si na sobě váží opravdu důležitých vlastností a nenechají se ošálit těmi pomíjivými. Pokud si dokážou reálně představit nástrahy života v zahraničí. A pokud si umí moc dobře spočítat, co všechno tomu budou muset obětovat. Pak i já takový vztah dokážu plně respektovat, podporovat a ctít.

I při lásce se musí přemýšlet

Co tím vším chci vlastně říct? Prostě než do lásky v zahraničí spadneš, zamysli se, co od toho vlastně očekáváš. A kam to směřuješ. Chceš se jenom nezávazně pobavit, užít si to a zpestřit si těch pár měsíců? Chceš se vrátit zpátky domů, dokončit tu školu a nastoupit do práce? Chceš pokračovat v cestování a časem se posunout zase o kus dál? Chceš v zahraničí už zůstat, proto tam lásku sám záměrně vyhledáváš?

Jestli jsi volnomyšlenkář, co nemá doma stání, nebo jsi povaha přizpůsobivá a dobrodružná, která neřeší, kde a jak dlouho zůstane, pak ti v lásce za hranicemi nejspíš vůbec nic nebrání. Jestliže máš ale doma velké plány, potřebuješ dodělat školu, máš našlápnuto na kariéru, nebo ti tu vesměs nic nechybí, buď opatrný. Láska je krásná věc, ale neobětuj jí vše, co máš. 

Pomohl ti článek? Pokud ano, budu ráda za sdílení dalším váhajícím dobrodruhům:)

Další super články najdeš tady :)