Pracovní léto v Řecku, Rhodos- část 2.

Léto v Řecku je dokonalý

Přemýšlím, kolik jsem toho dřív zažila za jedno průměrný léto v Česku. Většinou jsem jela na čtrnáct dní do Chorvatska, pak nějaký den s našima na Slapech, pár výletů po hradech, nějaká ta letní akce pod širákem, dále párty v centru Brna, pobíhání po venku s kamoškama, grilovačky, koupačky v bazénu nebo na přehradě a opruz brigáda k tomu.  

A teď pro srovnání...

Přemýšlím, kolik jsem toho zažila za jedno pracovní léto v Řecku. Podle mě si teď ani na všechno nevzpomenu, ale zkusím... Tak třeba večerní vloupačky do hotelových bazénů, každý den koupání v moři a to rovnou při cestě z práce domů, výlety do vodních parků, do nejlepších dovolenkových letovisek na ostrově, výlety do hor na koni, do bambusovýho ráje, sledování úžasných východů slunce, stejně tak jako západů při cestách po ostrově, další výlety například do historického Lindosu, spontánní noční vyjížďky na disco párty nebo na open air beach párty. Taky jsem zažila svou první oslavu narozenin u moře, projížďky soukromou lodí, zážitkový potápění mezi skálama, řecké taneční večery v tavernách, výborné večeře z čerstvých mořských plodů, spaní na pláži, nebo společný bydlení s dalšíma patnácti mladýma lidma. To poslední je samo o sobě dost velkým zážitkem. 

No já mám tedy jasno, který léto bylo pro mě, jako mladou holku, rozhodně záživnější...

Chvíle na zamyšlení

Teď trochu předběhnu čas, a to hned o několik let. Postupem času, jak jsem sbírala svý další  a další zkušenosti ze zahraničí, musím říct, že na prvním dojmu vááážně záleží. Extrémně důležitý je, jak se cítíte ohledně samotné myšlenky, že tam vůbec pojedete a že tam budete doopravdy nějakou dobu žít. Pokud vás jen ta myšlenka děsí a nemáte z ní dobrý pocit, dost možná bude celý váš pobyt fiasko. Protože s tím jednoduše nejste ztotožnění. Taky je důležitý, jaký máte pocit už z prvních dnů po příjezdu. Pokud cítíte v kostech, že to bude super, tak to tak taky bude. Pokud už během pár prvních chvil vnímáte, že je něco špatně, nejspíš to vážně bude potřeba začít brzo řešit.

Bez práce by to byla nuda

Já ale musím říct, že mě tento můj úplně první pracovní zážitek z ciziny, splnil naprosto všechny moje očekávání! Hned za začátku léta jsem prostě cítila, že to bude hodně dobrý. A taky, že bylo. Jen mě tak napadá. Jde to snad vůbec, aby léto u moře, ve společnosti spousty dalších mladých lidí bylo špatný? Letní nálada byla všude kolem nás a i když jsem celý léto makala jako šroubek, ani malinko mi to nevadilo! Kolikrát jsem i přemýšlela, co já bych tam vlastně dělala, kdybych tam nepracovala? Vždyť bych se strašně nudila! Jen pláž, válení, koupání, žádné povinnosti. Chvíli dobrý, ale co potom?

Řekové, vůbec nic vám nerozumím!

Před svým odjezdem jsem si vůbec neuvědomila jednu věc, docela důležitou. A to, že nejedu do země, kde anglicky mluví přirozeně všichni. U Řecka možná právě naopak. Anglicky totiž nemluví skoro nikdo. To bylo srandy! Ne, teď vážně. Pokud to nebyl číšník, barman, nebo recepční, měli jste na výběr dvě varianty. Buď jste se domluvili rukama nohama takovým freestylem, nebo jste museli hodně rychle nasávat řečtinu. Zrovna já dostávala od své vedoucí úkoly jenom v řečtině. Hm, trochu blbý. Šla jsem na ni ze začátku, ještě naivně, s angličtinou ale s úspěchem se to zrovna nesetkalo. A asi stejně tak jako s ní se dalo domluvit i se všema ostatníma kolegyňkama. Takže i když jsem s tím na začátku absolutně nepočítala, začala jsem se honem rychle v průběhu léta řečtinu nakonec učit. Někdy vás prostě hodí do vody musíte plavat. A já plavala. 

No a právě i moje parťačka, ke které jsem byla na celý léto přiřazená, mluvila vesměs jen řecky. Užitečný slovíčka samozřejmě nevím, ale jak se řekne polštář, prostěradlo, koště nebo kýbl...to všechno mi zůstalo doteď hluboko v paměti. Do života užitečný, ne? Se svou řeckou kolegyní jsem strávila během léta tolik času, že mi přirostla k srdci. Pořád se o mě starala, jestli mám všechno, jestli je mi fajn, jestli toho na mě není moc. Že jsem jí už časem neřekla jinak než moje druhá řecká máma. Byla prostě skvělá. A i když jsme si vlastně skoro nic nerozuměly, i tak jsme si toho řekly strašně moc..

Hostina na opuštěné pláži

Protože jsem měla výbornou pracovní dobu a odpoledne i večery volný, nechtěla jsem jimi jakkoliv marnit a zůstávat třeba nedejbože odpočívat na pokoji. Každičký den jsem se snažila využít na maximum.. Dnes už bych takový tempo ani náhodou nezvládla. To jen takový komentář s odstupem času.. No a k užívání si každičký chvíle patřily i naše parádní výlety. S Míšou, která dělala housekeeping se mnou, jsme měly oproti ostatním víc času a přirozeně jsme vymýšlely, co s ním. Jednou se Míši nějakým způsobem podařil domluvit zajímavej výlet. Jeden místní Řek jí slíbil, že nás vezme po práci na projížďku lodí. Pro mě naprostá senzace! Loď totiž nemá jen tak každý, že. 

V den D jsme se všichni potkali u přístavu, který byl jen pár metrů od našeho hotelu. Naskočili jsme na loď a vyrazili na zážitkovou plavbu kolem skalisek, podvodních jeskyní a modrých lagun. Po nějaké době se před náma vynořila schovaná pláž, kde jsme zakotvili loď. Byla ze všech stran obehnaná skaliskama a nedalo se tam dostat jinak, než právě na lodi. I když tam v tu chvíli nikdo nebyl, bylo vidět, že o pláži jinak ví asi dost lidí. Pod velkým rostlým stromem byl v písku zabořený jídelní stůl, kolem plastový židličky a na stromě předem nachystaný světla na večer. Až jsme si dosyta užili moment jedinečné atmosféry tohoto místa, začali jsme vynášet z lodi věci. Přenosnou ledničku plnou zeleniny, masa i vychlazenýho pití, taky talířky, příbory, hrnečky a samozřejmě i gril. To jsem nenapsala? Aha. My si na tu pláž přijeli udělat barbecue. S Míšou jsme ještě krájely zeleninu o sto šest, když jehněčí už začínalo na grilu krásně vonět. A ve chvíli, kdy se odpoledne začalo chýlit ke konci, jsme si pochutnávali na výborné řecké večeři. U toho jsme poslouchali šumění vln, vnímali chvíle vzácného čistého klidu a povídali si jen tak o ničem.. Při cestě zpátky nás Řek dokonce nechal "řídit" loď a já měla ten den svůj už druhý životní zážitek. Bylo to skvělý odpoledne s jedinečnou klidnou atmosférou. Strašně moc jsem si to užila a zažít takový, nebo podobný den, bych přála vážně každýmu!

Trapas! Viděl to někdo??

Práce mě bavila, protože to byla někdy fakt zábava. Jednou jsem se o svou zábavu postarala přímo já sama. S Kiki, mou řeckou mámou, jsme zrovna uklízely apartmán v nejzadnější části hotelové zahrady. Já ještě dokončovala umývání podlahy na jednom pokoji, kdežto Kiki už běžela do dalšího. No a jak jsem si tak v poklidu umývala zem, najednou už nic nebylo v poklidu. Na té mokré zemi se mi to totiž parádně pošmiklo. Jenom jsem otevřela pusu a instinktivně chňapla a pevně držela první věc, co mi přišla v tu chvíli pod ruku. Ta věc byla konkrétně můj mop a tak jsem ladně letěla k zemi společně i se svým milovaným mopem v ruce. Musel na nás dva být určitě krásný pohled. Tyčí jsem se ale jakýmsi zázrakem na poslední chvíli zachytila, takže jsem pád kupodivu nakonec ustála. Zachovala jsem naprosto klidnou tvář a dělala jakože nic. Jelikož byly ale dveře apartmánu rozražený dokořán, šla jsem se nenápadně podívat ven. Zhodnotit situaci, jestli tu mou komedii náhodou někdo neviděl. Špatný. O pár metrů dál a jako naschvál hned naproti dveřím stál hotelový vozík našich údržbářů. Jenom jsem na ně teda krátce mávla a radši zmizela pryč. Tak to je trochu trapas no.. a bohužel i se svědkama..

Později ten den na společným obědě jsem se tomu už ale smála a zeptala se Dana, brigádníka z údržby, co řiká na ten můj dopolední výstup. Jestli se mi tam s chlapama smáli. Dan ale překvapivě vůbec nevěděl, o čem mluvím. Ale prozradil mně, že tam nahoru jezdí parkovat auto hlavně proto, že je to skvělá zašívárna a můžou si tam vklidu a nerušeně džímnout....

Východy slunce

S Jančou jsme si tak nějak pohodově a klidně žily v našem překrásným řeckým apartmánku. U nás nahoře, ve druhým patře jsme navíc ještě měly skvělý prostorný balkon. Byl udělaný tak šikovně, že jsme po něm mohly obejít celý dům dokolečka. A super bylo, že výhled byl do všech čtyř stran jiný. Jedna strana do ulice, druhá na hory, třetí zase na moře.. Balkonu jsem využívala hlavně já, nejčastěji brzo ráno, když jsem vstávala a chystala se do práce. Zrovna v tu dobu totiž vycházelo slunce a začalo nám svítit do oken. Mimochodem to byl perfektní a hlavně nenásilný budíček. Mockrát jsem si za to léto dobrovolně přivstala a šla jsem tu oranžovo- žlutou podívanou pozorovat. Bylo hezký, když slunce vycházelo přímo z moře. Taky jsem si užívala, že brzo ráno bylo všechno tak tichý, klidný, nikde nikdo. Jen na moři se v dálce houpalo na loďkách pár rybářů. No a takhle nějak začínaly většinou mý řecký rána. No kdo by tohle nebral??

Našla jsem štěně! A na naší vlastní terase?!

Jeden den jsme přišly s Jančou ze směny v hotelu výjimečně zároveň. Hned jsem zamířila ke dveřím na terasu, že je otevřu, abych vyvětrala to šílený dusno. Byla jsem ale dost překvapená, když na mě zčista jasna vyskočilo štěnisko a radostně hned vběhlo k nám do pokoje. Božínku, odkdy tu s náma bydlí štěně? A jak dlouho jsme si ho nevšimly?? Tahle otázka ale v tu chvíli ztratila na důležitosti, protože jsme měly s Jančou mnohem závažnější věci na práci. Musely jsme si přece hrát s tím pidižvíkem. Tahle zábava nám vydržela snad na půl odpoledne. Potom se ale venku na terase objevilo ještě něco dalšího. Normálně si tam napochodovala nějaká ženská a vešla taky k nám do pokoje. Řekla nám, že má pokoj hned vedle a to štěně je její, že si ho kdesi včera našla... Co? Nechápala jsem už vůbec nic. Tady s náma bydlí ještě někdo další? Já myslela, že jsme tu nahoře jen my dvě..!? Tím jsem o sobě zjistila opět něco dalšího. Že jsem asi vážně ke svýmu okolí dost nevšímavej člověk. Ta paní byla italská delegátka a opravdu bydlela ve vedlejším pokoji celý léto, už od samýho začátku, tak jako my. A mimochodem jsme taky celý léto sdíleli tu naši terasu..

Jdeme se fotit

Jeden večer po práci jsme se jako obvykle sešli na venkovní verandě ostatních českých brigádníků. Kluci už standardně popíjeli po práci piva a my holky s nima zrovna v tu chvíli nechtěly trávit volný čas. Jejich zábava pořád stejná, řeči taky pořád dokola stejný. "No tak pojďme někam ven a můžeme se dneska třeba fotit, Aspoň bude sranda, ne?" Nikdo neměl k tomuhle nápadu nic proti, takže jsme si skočili domů pro foťák a vyrazilo se. A to přesně celých dvacet metrů od té naší verandy. Byl tam totiž docela zajímavý průchod. Tam se fotilo vážně jedna báseň. Tolik trapných fotek jsme s holkama nevyfotily ani dohromady za celou dobu našeho pobytu v Řecku. Každopádně pravdou bylo, že jsme se fakt pobavily a sranda teda byla. 

Česko vs. Řecko

Je jasný, že ne pořád to léto bylo super záživné. Někdy jsme si zábavu museli vymýšlet, jako třeba tenhle večer. Ale jinak se moc často nestalo, že bychom se přímo nudili. Ono v přítomnosti dalších patnácti stejně naladěných lidí vám to ani okolí nedovolí:) A přesně to se mi na tomto pracovním létě líbilo. Byly to úplně jiný prázdniny než doma. Doma jsem se zdlouhavě domlouvala na jeden výlet se čtyřma kamoškama a nakonec jsme stejně odjely jen dvě. Klasika. Doma mají všichni svou zábavu, jiný povinnosti i další kamarády. V Řecku jsme ale tolik možností neměli a všechen čas jsme chtě nechtě museli trávit spolu. A to na tom bylo to úplně nejlepší! V jednoduchosti je přece krása. Na párty na druhým konci ostrova, na výlet, nebo na večerní diskuzi na pláži se nás domluvilo a hned vyrazilo klidně šest, a to během několika minut.. 

Prázdniny v Řecku byly jednoduše parádní a já nemůžu zase říct nic jinýho než... Jeďte...Prostě jeďte a zažijte si taky svoje nezapomenutelný léto. Protože za to stojí každá jeho minuta.