Pracovní Vánoce v Anglii, Bideford - část 1.

Proč tentokrát Anglie? 

S kámoškou Klárčou jsme si po dokončení vysoký zhluboka oddechly. Byla to síla, ale zvládly jsme to. Ani jedna z nás se zbytečně moc brzo nechtěla hnát do pracovního kolotoče. Mimo to jsme obě zatoužily po roce ležení v učebnicích a knížkách spíš po nějakým pořádným dobrodružství. A pak přišel ten nápad. Pojedeme na podzim do královský Anglie a tam to roztočíme! Potřebujeme taky něco konečně udělat s tou angličtinou. Jednou pro vždy!

Organizace, to je moje, takže jsem to vzala celý do svých rukou. Vybrala jsem nám agenturu, se kterou jsem už dvakrát předtím odjela do Španělska a byla jsem nadmíru spokojená. Očekávala jsem zase skvělý zážitky a vše jsem viděla v jasných barvách. Cestu jsme si naplánovaly nakonec až na listopad. O nic nám v tu dobu nešlo, vůbec nikam jsme nespěchaly. Plán byl zůstat asi půl rok, možná i rok. Byly jsme vlastně v pohodě se vším. 

Komplikace hned na začátku

Já měla štěstí v neštěstí a těsně před odjezdem jsem potkala jednoho muže. Byla jsem  sice strašně ráda, ale dost to zkomplikovalo mou situaci. Náš plán tu byl zkrátka dřív a já nemohla jen tak Kláře couvnout. Půl roku, nebo rok? No, je to vážně dost dlouhá doba. Tak uvidíme...

Agentura nám rychlostí blesku poslala první nabídky. To byl teda vážně fofr. Proběhlo několik bojových porad a diskuzí a po zvážení všech pro a proti jsme si vybraly umístění v malým venkovským hotelu na jihu Británie. V úžasným Devonu. Devon jsem si mimochodem od tý doby naprosto zamilovala. Všude kolem nás bylo moře a počasí na zimu víc než parádní. Mírný a příjemný. A hlavně, všude kam jsem se podívala, byly zelený pastviny a úžasná příroda. No a co teprve ty typický britský kamenný domky! Ty tomu dodávaly takovej ten správnej drsnej ráz. Zkrátka anglická venkovská zima jako z katalogu.

Jízdenka na vlak čtyřikrát dražší než celá letenka?? To snad...

Jako správný studentky jsme myslely ekonomicky a i když byl náš hotel na druhým konci Anglie, letěly jsme chytře do Londýna. Našly jsme totiž super levný letenky, juchů! Co jsme ale trochu nedomyslely bylo, že v neděli, teda přesně v den našeho příjezdu, jsou vlakový jízdenky o dost dražší. A ještě obzvlášť, pokud se kupují až na místě, nikoliv online přes internet. Letenka byla sice super levná, zato jízdenka nás stála v přepočtu asi čtyři tisíce. Au, tak to bolelo...

Do hotelu jsme přijely po celým dlouhým dnu naštvaný a vyčerpaný z cesty se snad osmi přestupy a tahání extrémně těžkých kufrů. Ty byly narvaný (samozřejmě naprosto zbytečně) několika zimníma bundama, botama, svetrama, haldama učebnic angličtiny a dalšíma velice důležitýma věcma.

Noblesní anglický hotel

Náš hotel, kam jsme se s plnou polní doslova doplahočily, vypadal už zvenku na první pohled moc hezky. Tak vánočně, slavnostně, pohádkově. Vevnitř nás ohromily velký okna, zdobený koberce, těžký anglický závěsy, kvalitní dřevěný obložení i chodby. Zkrátím to. Prostě noblesní anglická atmosféra prostupovala celým hotelem. Nicméně trochu horší zpráva byla ta, že kolem hotelu nic nebylo, fakt vůbec nic. Jen silnice a pár domů. Nic moc na trávení volna. Před hotelem byla sice autobusová zastávka, ale jen tak se jít někam projít se teda moc nedalo...

Pak přišel první šok..

Po přivítání na recepci jsme se konečně mohly jít ubytovat. Nic jinýho jsem si upřímně v tu chvíli ani nepřála. Myslela jsem si, že ten den už jen složím hlavu na polštář a budu mít klid, ale to jsem se teda šeredně spletla. Za chvíli totiž přišel první šok. Bože, to naše bydlení! Ano, chápu, přijely jsme sem pracovat a ne se rekreovat. Ale.. Ubytování pro zaměstnance bylo v samostatné budově, hned u zadního vstupu do našeho hotelu. Což bylo blízko práce, super. Co už super ale nebylo byl fakt, že právě tam vzadu za hotelem se vyhazovaly papírový krabice a odpadky. Musely jsme se přes ty naštosovaný krabice doslova přebrodit, abysme se dostaly na náš pokoj. Ještě jsem ani neviděla vnitřek a už jsem byla zděšená tím výjevem. No, mohla jsem být vklidu zděšená dál. Protože v pokoji žádná kuchyňka, koberce echt špinavý, postel stará a dvoupatrová, povlečení příšerný, úložný prostory téměř žádný a o dostatku místa pro dva lidi by se dalo taky diskutovat. 

Sexy uniforma

První den v práci jsme se ze všeho nejdřív musely hodit do gala. Byl to lepší hotel a rozhodně by nás tam nenechali lítat jen tak v něčem. Obě jsme hned vyfasovaly uniformy. Skládaly se ze sexy černý vestičky s logem hotelu, černý sukně, bílý košile, punčoch a z motýlka na krku. A musím uznat, že tenhle model se jim fakt povedl, byl parádní! Hned jsme ale dostaly pokyn, že budeme to dopoledne dělat housekeeping pokojů. Mezi hosty půjdeme v uniformách obsluhovat až na večeře. Takže jsme se s velkou slávou z té krásy zase hned převlíkly. Do tepláků.

Anglicky tu asi mluvit nebudeme

Ani nás vlastně nepřekvapilo, že ženský na housekeeping byly vesměs Polky, který angličtině vůbec, ale vůbec neholdovaly. V Anglii je to celkem běžná praxe. Takže počkat. Přijely jsme tam s vidinou naučit se angličtinu, ale zatím jsme maximálně potrénovaly špatnou češtinu. Správně. V tu chvíli to ale bylo asi to nejmenší, co jsme řešily. Byly jsme rády, že jsme rády. Začátky jsou vždycky těžký a my se snažily během těch prvních pár dní co nejvíc pochytit. Pomalu jsme se rozkoukávaly a přicházely na tempo a rytmus života v hotelu. 

Dvě směny denně? To nejhorší, co vám můžou udělat.

Během takovýho normálního pracovního dne se nám vystřídala ranní a večerní práce. Ráno jsme měly buď úklid pokojů nebo pomoc na snídaních v restauraci. Odpoledne pár hodin zasloužený volno a večer zase utíkaly zpět na druhou šichtu. Navlíkly si ty naše bezva dresy a působily pro změnu u večeří. Říká se tomu "split shifts", tedy dvě rozdělený směny. A je to na nic. Každopádně jsem s tím počítala. I v předchozích hotelech v Řecku a Španělsku nás tímhle "tyranizovali". Bylo jasný, že se tomu tentokrát už nevyhnu. Blbý je, že máte pořád v hlavě brouka, že se ještě vracíte do práce a nonstop sledujete hodinky. Delší odpolední výlet je teda bohužel tabu, prostě nestíháte. No dobrý to není, co si budeme povídat.

Ve volnu si užíváme pravej anglickej venkov

A co jsme dělaly během těch pár hodin volna? V okolí bylo sice pár pěkných městeček, ale ty jsme stihly obrazit během dvou týdnů. Potom už nebylo co objevovat. Takže jsme měly za chvíli v našem odpoledním programu jasno. Nejlepší v té zimě bylo zajít do jedné z nespočtu skvělých originálních kavárniček a vychutnat si dokonalou horkou kávu. Nebo se jít projít v sousedním městečku na pláž, užít si pohled na vlny a díky větru i na parádně rozbouřený moře. 

Jó, to v celý dny volna, to byla jiná. Mohly jsme se v klidu vydat dál a ty dny byly o tisíc procent lepší. Čistá hlava, žádnej spěch, v ulicích pohoda a předvánoční atmosféra. Konečně jsme taky viděly Anglii takovou, jakou jsme si ji doma představovaly..

Pokračování anglický (ne)pohody najdeš TADY.