Pracovní Vánoce v Anglii - část 1.

Proč tentokrát Anglie? 

S kámoškou Klárčou jsme si po dokončení vysoký zhluboka oddechly. Byla to síla, ale zvládly jsme to. Ani jedna z nás se zbytečně moc brzo nechtěla hnát do pracovního kolotoče. Mimo to jsme obě zatoužily po roce ležení v učebnicích a knížkách spíš po nějakým pořádným dobrodružství. A pak přišel ten nápad. Pojedeme na podzim do královský Anglie a tam to roztočíme! Potřebujeme taky něco konečně udělat s tou angličtinou...už jednou pro vždy!

Organizace je moje, takže jsem to vzala celý do svých rukou. Vybrala jsem nám agenturu, se kterou jsem už dvakrát předtím jela do Španělska a byla jsem s nimi nadmíru spokojená. Očekávala jsem zase skvělý zážitky a vše jsem viděla v jasných barvách. Cestu jsme si naplánovaly nakonec až na listopad. O nic nám v tu dobu nešlo, vůbec nikam jsme nespěchaly. Plán byl zůstat asi půl rok, možná i rok. Byly jsme vlastně v pohodě se vším. U nás doma to vzali jako vždy bez mrknutí oka. Už byli celkem zvyklí, že zase ujíždím. Ale chudáci Klárčini rodiče pouštěli dceru poprvé. Loučení bylo u nich dojemný a ve velkým, samozřejmě.

Komplikace hned na začátku

Já měla štěstí v neštěstí a těsně před odjezdem jsem potkala jednoho muže. Byla jsem  sice strašně ráda, ale dost to zkomplikovalo mou situaci. Náš plán tu byl zkrátka dřív a já nemohla jen tak Kláře couvnout. Půl roku, nebo rok? No, je to vážně dost dlouhá doba. Ale nedá se teď už nic dělat..

Agentura nám rychlostí blesku poslala první nabídky. To byl teda vážně fofr. Proběhlo několik bojových porad a diskuzí a po zvážení všech pro a proti jsme si vybraly umístění v malým venkovským hotelu na jihu Británie. V úžasným Devonu. Devon jsem si mimochodem od tý doby naprosto zamilovala. Všude kolem nás bylo moře a počasí na zimu víc než parádní. Mírný a příjemný. A hlavně, všude kam jsem se podívala, byly zelený pastviny a úžasná příroda. No a co teprve ty typický britský kamenný domky! Ty tomu dodávaly takový ten správný drsný ráz. Zkrátka anglická venkovská zima jako z katalogu.

Jízdenka na vlak čtyřikrát dražší než celá letenka?? To snad...

Jako správný studentky jsme myslely ekonomicky a i když byl náš hotel na druhým konci Anglie, letěly jsme chytře do Londýna. Našly jsme totiž super levný letenky, juchů! Co jsme ale trochu nedomyslely bylo, že v neděli, teda přesně v den našeho příjezdu, jsou vlakový jízdenky o dost dražší. A ještě k tomu když se kupují až na místě, nikoliv online přes internet. Letenka byla sice super levná, zato jízdenka nás stála v přepočtu asi čtyři tisíce. Au, tak to bolelo...

Do hotelu jsme přijely po celým dlouhým dnu naštvaný, vyčerpaný z cesty s x přestupy a z tahání extrémně těžkých kufrů. Ty byly narvaný, samozřejmě naprosto zbytečně, několika zimníma bundama, botama, svetrama, učebnicema angličtiny a dalšíma velice důležitýma věcma.

Noblesní anglický hotel

Náš hotel, kam jsme se s plnou polní doslova doplahočily, vypadal už zvenku na první pohled moc hezky. Tak vánočně, slavnostně, pohádkově. No jedním slovem krása! Vevnitř nás ohromily velký okna, zdobený koberce, těžký anglický závěsy, kvalitní dřevěný obložení i chodby. Zkrátím to. Prostě noblesní anglická atmosféra prostupovala celým hotelem. Nicméně trochu horší zpráva byla ta, že kolem hotelu nic nebylo, fakt vůbec nic. Jen silnice a pár domů. Nic moc na trávení volna. Před hotelem byla sice autobusová zastávka, ale jen tak se jít někam projít se teda moc nedalo...

Pak přišel první šok..

Po přivítání na recepci jsme se konečně mohly jít ubytovat. Nic jinýho jsem si upřímně v tu chvíli ani nepřála. Myslela jsem si, že ten den už jen složím hlavu na polštář a budu mít klid, ale to jsem se teda docela dost spletla. Za chvíli totiž přišel první šok. Bože, to naše bydlení! Ano, chápu, přijely jsme sem pracovat a ne se rekreovat. Ale.. Ubytování pro zaměstnance bylo v samostatné budově, hned u zadního vstupu do našeho hotelu. Což bylo blízko práce, super. Co už super ale nebylo byl fakt, že právě tam vzadu za hotelem se vyhazovaly papírový krabice a odpadky. Musely jsme se přes ty naštosovaný krabice doslova přebrodit, abysme se dostaly na náš pokoj. Ještě jsem ani neviděla vnitřek a už jsem byla naštvaná. No, mohla jsem být vklidu naštvaná dál. Protože v pokoji žádná kuchyňka, koberce špinavý, postel stará a dvoupatrová, povlečení ještě horší než koberce, úložný prostory téměř žádný a o dostatku místa pro dva lidi by se dalo taky diskutovat. 

Takže teď už jen popřeju dobrou první noc z královské Anglie. 

Sexy uniforma

První den v práci jsme se ze všeho nejdřív musely hodit do gala. Byl to lepší hotel a rozhodně by nás tam nenechali lítat jen tak v něčem. Obě jsme hned vyfasovaly uniformy. Skládaly se ze sexy černý vestičky s logem hotelu, černý sukně, bílý košile, punčoch a z motýlka na krku. A musím uznat, že tenhle model se jim fakt povedl, byl parádní! Hned jsme ale dostaly pokyn, že budeme to dopoledne dělat housekeeping pokojů. Mezi hosty půjdeme v uniformách obsluhovat až na večeře. Takže jsme se s velkou slávou z té krásy zase hned převlíkly. Do tepláků.

Anglicky tu asi mluvit nebudeme

Ani nás vlastně nepřekvapilo, že ženský na housekeeping byly vesměs polky, který anglicky vůbec ale vůbec neuměly. V Anglii je to celkem běžná praxe. Takže počkat. Přijely jsme tam s vidinou naučit se angličtinu, ale zatím jsme maximálně potrénovaly špatnou češtinu. Správně. V tu chvíli to ale bylo asi to nejmenší, co jsme řešily. Byly jsme rády, že jsme rády. Začátky jsou vždycky těžký a my se snažily během těch prvních pár dní co nejvíc pochytit. Pomalu jsme se rozkoukávaly a přicházely na tempo a rytmus života v hotelu. 

Dvě směny denně? To nejhorší, co vám můžou udělat.

Během takovýho normálního pracovního dne se nám vystřídala ranní a večerní práce. Ráno jsme měly buď úklid pokojů nebo pomoc na snídaních v restauraci. Odpoledne jsme měly pár hodin volno a večer zase utíkaly zpět na druhou směnu. Navlíkly jsme si ty naše bezva dresy a zářily pro změnu u večeří. Říká se tomu "split shifts", tedy dvě směny. A je to na nic.. Každopádně jsem s tím už dopředu počítala, takže mě to nijak nepřekvapilo. Moc dobře jsem to znala od ostatních lidí z hotelů v Řecku i ve Španělsku. Bylo jasný, že se tomu tentokrát už nevyhnu. Ve všech hotelech to funguje vesměs stejně. Blbý je, že máte pořád v hlavě fakt, že se musíte ten den ještě vracet do práce. Když chcete jet někam dál na výlet, tak v podstatě nemůžete, protože to zaručeně nestíháte. No dobrý to není, co si budeme povídat.

Ve volnu si užíváme pravý anglický venkov

A co jsme dělaly během těch pár hodin volna? V okolí bylo sice pár pěkných městeček, ale tam jsme se stihly podívat během prvních dvou týdnů. Potom už nebylo co objevovat. Takže jsme měly za chvíli v našem odpoledním programu jasno. Nejlepší v té zimě bylo zajít do jedné z nespočtu skvělých a originálních kavárniček v okolních městech a vychutnat si dokonalou horkou kávu. Potom si okolí jen tak prošmejdit, okukovat vánoční výzdoby a obchody. Nebo se jít projít na pláž, užít si pohled na vlny a díky větru i pohled na rozbouřený moře. Tohle jsme si vážně užívaly.

Jóó celý dny volna, to byla jiná! Mohly jsme se v klidu vydat dál a ty dny byly o tisíc procent lepší. Čistá hlava, žádný spěch, v ulicích pohoda a předvánoční atmosféra. Konečně jsme mohly vidět Anglii takovou, jakou jsme si ji doma představovaly..