Delegátka v USA, Los Angeles- část 3.

Pracovní prázdniny v Los Angeles

Jsem blázen do cestování. A taky do práce v zahraničí. Jenže můj život je tady, v Česku. Takže jsem to před pár lety prostě jen dala dohromady. A vznikla z toho práce mých snů. Přes zimu jsem zařizovala job v zahraničí lidem z celýho Česka a v létě i já sama cestovala. Minulý léto jsem třeba odjela jako delegátka dětí na tři týdny do USA. Soooo exciting! A právě tady si můžete přečíst mý zážitky. 

Konečně si i já užívám Ameriku

Ze začátku toho na mě bylo fakt moc. Dlouhá náročná cesta, panika z imigrační kontroly, deset dětí na starost, obavy co se všechno stane a co budu muset řešit. Něco se stalo, něco naštěstí ne. Ale nakonec to nikdy nebyla taková hrůza, jak v mý fantazii. Já se po pár prvních dnech uklidnila a byla si jistá, že to zvládnu. Děti jsou super, mají rozum a dávají na sebe pozor i sami. Nic nebrání tomu, abych si to tu začala užívat i já!

Spousta skvělých pláží, ale ani jedno koupání?

Každou sobotu nás škola vyvezla na výlety k plážím. Paráda, koupačka! Jenže to byl omyl. Přepočítala jsem se. Pláže byly super, ale ta voda fakt ledárna. Navíc velký vlny a třeba na takové Santa Monice pláž narvaná k prasknutí. Přes ty haldy lidí bylo téměř nemožný vidět první tři metry pláže. Jenže skoro nikdo se vlastně nekoupal. To by možná i vysvětlilo fakt, proč byli všichni nasáčkovaní na pláži. Šla jsem se teda místo toho projít na molo, na "pier". Tam to teda taky slušně žilo. Jedna atrakce vedle druhé, milion obchodů, umělců, prodavačů. Chaos, takže taky nic pro mě, raději jsem i odtama rychle utekla. V centru města jsem se nakonec zabavila nejlíp. Byla tam spousta super obchodů a já nakoupila celé rodině Guess trička. Naši to stejně neznají a určitě ani vůbec neocení, ale já šla slepě po tom, neodolala jsem. 

Hned vedle Santa Moniky byla Venice Beach. Ta už byla klidnější a pro mě přijatelnější. Ale ani tam se nedalo koupat. Procházela jsem si místo toho její profláklý skate rampy a obdivovala graffiti na budovách. Do toho na ulicích vystupovaly místní umělecký "gangy" v tanečních battlech a s reprákama na plný pecky. Tak takhle nějak jsem si Ameriku představovala a vida, filmy zas tak nelžou.

Malibu Beach. Můj velký splněný sen

Jednu sobotu jsme měli naplánovaný výlet na Malibu Beach. Zbožňuju seriál Dva a půl chlapa a na Malibu beach, kde se seriál odehrává, jsem se těšila ze všech nejvíc! Předem jsem si přesně nastudovala, jaký celebrity tam bydlí, kdo tam má letní sídlo, koho bysme tam mohli snad i potkat! Zkuste se zamyslet, jaký znáte největší Hollywoodský hvězdy. Máte? Tak minimálně polovina z nich žije v okolí Malibu. Dům na pláži mají i někteří herci z Přátel. Z toho zjištění jsem se málem zbláznila. Můj ty bože...

Bohužel náš autobus ten den zajel o pořádnej kus dál. Malibu se vzdalovalo a já byla fakt smutná. Děcka taky. No nic, musím se sem ještě vrátit. Jiná možnost tady není. A to se mi díky bohu na poslední chvíli jako zázrakem podařilo. Do USA se přestěhovala kámoška Barča. Mimochodem tam odjela na léto pracovat, potkala svou životní lásku a už tam zůstala. A odjela přesně na ten program, kterej já studentům v té době zařizovala. Když jsem jí napsala, že budu v létě v LA, skákaly jsme obě radostí. Ona prý zrovna přijela na pár měsíců do Las Vegas! Což je jen pár hodin jízdy od sebe! Barča s manželem za mnou poslední týden fakt přijeli a zajeli jsme si na mou vytouženou Malibu beach. Našli jsme výhodný pozorovatelský místo a já mohla domy celebrit konečně pořádně zkouknout.

Muzea jsou nuda všude..

Škola měla výlety na celou dobu parádně vymyšlený, to se jim musí nechat. Na programu byly ale dost často i muzea. Jenže děcka v pubertě takovou zábavu moc neocení. Návštěvy x muzeí jsme všichni jen tak tak přetrpěli. Naštěstí byl vždycky v okolí nějakej ten Starbucks a my se tam na nějakou chvíli vypařili. Dali jsme si za ty tři týdny snad všechny kávy a ledový čaje, co byly k dostání. Mňam.

Abych byla fér, tři z těch muzeí mi přišly zábavný a docela zajímavý. Například Grammy muzeum. Mohli jsme se podívat na originální oblečení Michaela Jacksona, Elvise Presleyho nebo třeba Whitney Houston. Poslechnout si jejich největší hity z nahrávek, zkusit si sami zabrnkat na různý hudební nástroje nebo si poslechnout sílu zvuků ve zvukotěsné kabině. Jooo, to bylo fajn. Druhý super muzeum bylo na Hollywood Boulevard, přímo u Chodníku slávy. Bylo to muzeum na způsob Věřte Nevěřte. Figurína největšího muže na světě v životní velikosti? Vedle ní jsem vypadala jako hadrová panenka. A to třetí bylo Muzeum moderního umění. Částečně na způsob galerie uvnitř, ale většina byla vystavená venku. O to zajímavější a hezčí mi to přišlo.

Jak se slaví Den nezávislosti?

Na Den nezávislosti, tedy čtvrtýho července jsme měli opravdu napilno. Dopoledne škola, odpoledne výlet. Pak honem rychle na večeři, převlíct se a zase nasedat! Vyrážíme do města na oslavy!

Vzali nás do obrovskýho parku, kde se tenhle americkej svátek slaví každej rok, evidentně ve velkým. Když jsme tam přijeli, žilo to tam už svým vlastním životem. Lidi si přinesli deky, skládací židličky, spacáky, někdo dokonce i stan, jídlo, pití. Měli s sebou všechno. Jako by tam chtěli minimálně týden vegetit. Tak jsem si tam, jako všichni ostatní, taky sedla a s otevřenou pusou zírala kolem sebe. No a na závěr byl, jak jinak, majestátní ohňostroj. 

Disneyland a Universal Studios ..stojí to za to?

Tak tahle zábava se rozhodně prodraží. Ale ani náhodou vám tam jeden den nebude stačit! Doba mezi otvíračkou a zavíračkou uteče tak rychle, že to nebudete chápat. Zažijete davový šílenství. Stametrový fronty. Budou vás bolet nohy. Vystojíte si na každou atrakci minimálně hodinovou frontu. Jo a buďte chytří a neberte si rifle jako já. Upečete se. Jste přece jen v obydlený poušti...

V Universal studiích byly jednoznačně nejlepší Bradavice z Harryho Pottera. Vesnice v životní velikosti a máslový pivo k tomu. 3D atrakce byla vážně síla. Musela jsem se z ní nejdřív půl hoďky vydýchat, než jsem si pelášila vystát další nekonečnou frontu. Další silnej zážitek byl Springfield. Tam jsem si dala pivko v baru u Očka. Sice nejdražší pivo v mým životě, ale prostě u Očka... 

Jsme svědky natáčení v Hollywood Hills

Když jsme byli na výletě u Hollywood Hills poprvé, nápis Hollywood jsme sice viděli, ale zdálky. Mrzelo nás, že jsme neměli víc času k němu po stezce aspoň o kousek blíž vyběhnout. Jako zázrakem se nám ale naskytla ještě jedna jedinečná příležitost. Těsně před odjezdem domů jsme měli zorganizovaný poslední výlet na místo, který bylo přesně v tý lokalitě. Takže buď teď, nebo nikdy! Po domluvě s děckama jsme se kvapem trhli od zbytku autobusové skupiny.

Objednaný taxík nás vzal zase k naší známé Griffitově observatoři. Odtama vedla spousta turistických tras a cestiček nahoru do kopců. Jednu jsme si náhodně vybrali a pochodovali svižně vzhůru k vytouženýmu nápisu. Chtěli jsme stihnout západ slunce. Waw, to bude nádhera! Šli jsme pořád dál a dál, nápis už se k nám nezadržitelně blížil, když najednou... Jsme se stali zcela náhodnými svědky natáčení. Filmový štáb nás zastavil, zůstali jsme na povel několik minut úplně v tichosti a teprve až po  skončení "akce" jsme mohli v naší cestě pokračovat.

Nápis Hollywood přímo před náma

Snad desetkrát to vypadalo, že už prostě musí být za příští zatáčkou, ale pak zase zmizel v kopcích. A pořád takhle dokola. Západ se každou minutou blížil a nápis pořád nikde. Už jsme z té cesty byli docela zoufalí, když se konečně ukázal. Vynořil se jen pár metrů od nás. Obří písmena ve skále s nápisem Hollywood! Byli jsme všichni šťastní a hlavně vděční, že jsme tenhle poslední a luxusní západ slunce v LA zažili! Zpátky do kampusu jsme se dostali za tmy taxíkem, kterej nás vyzvedl ve vesničce hned pod kopcem:)

Nakonec si myslím, že jsme si Los Angeles maximálně užili úplně všichni. A hlavně, že jsme to taky ve zdraví přežili. Děti, i slečna delegátka...

Tak se těším zase někdy příště. A ať žije job v zahraničí!