Delegátka Janča v USA, Los Angeles- část 3.

Pracovní prázdniny v Los Angeles

Jsem blázen do cestování. A taky do práce v zahraničí. Jenže můj život je tady, v Česku. Takže jsem to před pár lety prostě jen dala dohromady. A vznikla z toho práce mých snů. Přes zimu jsem zařizovala job v zahraničí lidem z celýho Česka a v létě i já sama cestovala. Minulý léto jsem třeba odjela jako delegátka dětí na tři týdny do USA. Soooo exciting! A právě tady si můžete přečíst mý zážitky. 

Konečně si i já užívám Ameriku

Ze začátku toho na mě bylo fakt moc. Dlouhá náročná cesta, panika z imigrační kontroly, deset dětí na starost, obavy co se všechno stane a co budu muset řešit. Něco se stalo, něco naštěstí ne. Ale nakonec to ve skutečnosti nikdy nebyla taková hrůza, jak jsem si vybarvila ve svý fantazii. Já se po pár prvních dnech uklidnila a byla si jistá, že to zvládnu. Děti jsou super, mají rozum a dávají na sebe pozor i sami. Nic nebrání tomu, abych si to tu začala užívat i já!

Spousta skvělých pláží, ale ani jedno koupání?

Každou sobotu nás škola vyvezla na výlety k plážím. Paráda, koupačka! Jenže to byl omyl. Přepočítala. jsem se. Pláže byly super, ale ta voda byla fakt ledárna. Navíc velký vlny a třeba na Santa Monice pláž narvaná k prasknutí. Přes ty haldy lidí bylo téměř nemožný vidět první tři metry dlouhý pláže. Jenže skoro nikdo se vlastně nekoupal. To by možná i vysvětlilo fakt, proč byli všichni nasáčkovaní na pláži. Šla jsem se teda místo toho projít na molo, na "pier". Tam to teda taky slušně žilo. Jedna atrakce vedle druhé, milion obchodů, umělců, prodavačů. Chaos, takže už nic pro mě, raději jsem i odtama rychle utekla. V centru města jsem se nakonec zabavila nejlíp. Byla tam spousta super obchodů a já nakoupila celé rodině Guess trička. Naši to stejně neznají a určitě ani vůbec neocení, ale já šla slepě po tom, neodolala jsem:) Nevěřila bych, jak jsou tam tyhle, u nás předražený, značky levný!

Hned vedle Santa Moniky byla Venice Beach. Ta už byla klidnější a pro mě přijatelnější. Ale taky se tam nedalo koupat. Procházela jsem si místo toho její profláklý skate rampy a obdivovala graffiti na budovách. Do toho místní umělecký "gangy" vystupovaly na ulicích v tanečních battlech a s reprákama na plný pecky. Tak takhle nějak jsem si Ameriku  fakt představovala a vida, filmy zas tak nelžou!

Malibu Beach. Můj velký splněný sen!

Jednu sobotu jsme měli naplánovaný výlet na Malibu Beach. Zbožňuju seriál Dva a půl chlapa a na Malibu beach, kde se seriál "odehrává" jsem se těšila ze všech nejvíc! Předem jsem si přesně nastudovala, jaký celebrity tam bydlí, kdo tam má letní sídlo, koho bysme tam mohli snad i potkat! Zkuste se zamyslet, jaký znáte největší Hollywoodský hvězdy. Máte? Tak minimálně polovina z nich žije právě v okolí Malibu. Dům na pláži mají i někteří herci z "Přátel". Z toho zjištění jsem se taky málem zbláznila. Vždycky jsem chtěla někoho z nich potkat, šílela jsem. A teď mám být přesně na místě, kde většina z nich žije a kde se po pláži prochází? Můj ty bože...

Bohužel náš autobus ten den zajel o pořádný kus dál od samotnýho Malibu. Daleko od všech těch domů slavných. A já byla zklamaná. No nic, musím se sem ještě vrátit, než pojedeme domů. Jiná možnost tady není. A to se mi díky bohu na poslední chvíli i splnilo. V USA žije moje dobrá kamarádka Barča. Mimochodem odjela na léto pracovat do USA, potkala tam svou životní lásku a už tam zůstala. A odjela přesně na ten program, který já sama mladým lidem v té době zařizovala. Když jsem jí napsala, že budu v létě v LA, skákaly jsme obě radostí. Ona totiž prý zrovna přijela na pár měsíců pracovat do samotnýho Las Vegas! A to je jen pár hodin jízdy od sebe! Barča s manželem za mnou poslední týden opravdu přijeli a zajeli jsme se v mým volnu na pár hodin někam podívat. Hádejte kam? Anoo! Jeli jsme právě na okouzlující Malibu Beach! Našli jsme si skvělý místo a já mohla konečně objevovat a okukovat domy celebrit.

Muzea jsou nuda všude..

Škola měla výlety na celou dobu parádně vymyšlený, to se jim musí rozhodně nechat! Na programu byly ale dost často i muzea. Jenže děcka v pubertě, což byla samozřejmě většina, takovou zábavu zrovna moc neocení. Návštěvy x muzeí jsme všichni jen tak tak přetrpěli. Naštěstí byl vždycky v okolí nějaký ten Starbucks a my se tam na nějakou chvíli vypařili. Dali jsme si za ty tři týdny snad všechny kávy a ledový čaje, co byly k dostání. Mňam..

Abych byla fér, tři z těch všech muzeí mi přišly hodně zábavný i dost zajímavý. Například Grammy muzeum. Mohli jsme se podívat na originální oblečení Michaela Jacksona, Elvise Presleyho nebo třeba Whitney Houston. Poslechnout si jejich největší hity z nahrávek, zkusit si sami zahrát na různý hudební nástroje nebo si poslechnout sílu zvuků ve zvukotěsné kabině. Jooo, to bylo fajn. Druhý super muzeum bylo na Hollywood Boulevard, přímo na Walk of Fame (Chodníku slávy). Bylo to muzeum na způsob Věřte Nevěřte. Figurína největšího muže na světě v životní velikosti? Vedle ní jsem vypadala jako hadrová panenka. Lidi a zvířata s atypickou tváří nebo počtem končetin? Hodně zajímavý. A to třetí bylo Muzeum moderního umění. Částečně na způsob galerie uvnitř, ale většina zajímavostí byla vystavená právě venku. O to zajímavější a hezčí mi to přišlo.

Jak se slaví Den nezávislosti?

Na Den nezávislosti, tedy čtvrtýho července jsme měli opravdu napilno. Dopoledne škola, odpoledne výlet. Pak honem rychle na večeři, převlíct a zase zase znovu vyrážíme do města na oslavy!

Vzali nás do obrovskýho parku, kde se tenhle americký svátek slaví každý rok, evidentně ve velkým. Když jsme tam přijeli, žilo to tam už svým vlastním životem. Pro mě trochu překvapení. V parku totiž nebyl snad jediný "původní" Američan. Viděla jsem tam pohromadě tolik černochů, jako nikdy nikde jinde předtím. Přinesli si deky, skládací židličky, spacáky, někdo dokonce i letní stany, jídlo, pití, měli s sebou všechno. Úplně jsem na to zírala. Jako by tam chtěli minimálně celý týden žit. Tak jsem si tam, jako všichni ostatní, taky sedla a s otevřenou pusou zírala kolem sebe. Opět mě představa z filmů nezklamala. Bylo to jak vystřižený snímek z filmu o životě v černošských čtvrtích. No a na závěr byl, jak jinak, než majestátní ohňostroj. 

Disneyland a Universal Studios ..stojí to za to?

Tak tahle zábava se rozhodně prodraží. Ale ani náhodou vám to tam nebude stačit! Doba mezi otvíračkou a zavíračkou uteče tak rychle, že to nebudete vůbec chápat. Davový šílenství. Stametrový fronty. Budou vás bolet nohy. A buďte chytří a neberte si rifle jako já do Universal studií, upečete se (jste přece jen v poušti). Vystojíte si taky pokaždý nejmíň hodinovou frontu a pak prosvištíte atrakci za půl minuty. Ale je to prostě  jednoduše boží!!!!

V Universal studiích byly jednoznačně nejlepší Bradavice z Harryho Pottera. Celá vesnice v životní velikosti dokonale přesvědčivá a nad ní se tyčil ještě obrovský hrad. Samozřejmě taky v životní velikosti. No pááni. Mohli jste si tam taky dát máslový pivo, Butterbeer, hmmm. Samotná 3D atrakce byla taky boží. Ale z toho, že se to s váma točí a háže do všech světových stran, mě bylo teda docela špatně. Než jsem pelášila na další atrakci, musela jsem tuhle nejdřív pořádně rozdýchat.  Další skvělý kulisy a atrakce byly například v The Simpsons. Tam jsem si dala pivko přímo v baru u Očka. No není to boží? Nejdražší pivo v mým životě, ale prostě u Očka. To už mi nikdo nikdy nevezme. 

Jsme svědky natáčení v Hollywood Hills!

Když jsme byli na výletě u Hollywood Hills poprvé, nápis Hollywood jsme sice viděli, ale pořád docela zdálky. Mrzelo nás, že jsme neměli víc času k němu po stezce aspoň o kousek blíž vyběhnout. Jako zázrakem se nám pro to ale naskytla ještě jedna jedinečná příležitost. Těsně před odjezdem domů jsme měli zorganizovaný poslední výlet na místo, který bylo přesně v tý samý části města. Takže, buď teď, nebo nikdy! Po domluvě jsem si děcka narychlo vzala na svou odpovědnost a trhli jsme se od naší autobusový skupiny. 

Objednaný taxík nás vzal zase k naší známé Griffitově observatoři. Odtama vedla spousta turistických tras a cestiček nahoru do kopců. Jednu jsme si náhodně vybrali a pochodovali svižně vzhůru k vytouženýmu nápisu. Chtěli jsme stihnout západ slunce. Waw, to bude nádhera! Šli jsme pořád dál a dál a nápis už se k nám nezadržitelně blížil. A najednou... Ten den to bylo samý překvápko. Ještě ráno jsme netušili, že si vyběhneme k nápisu na západ slunce a teď ještě tohle..! Po cestě nahoru jsme se totiž stali zcela náhodnými svědky natáčení. Filmový štáb nás zastavil, museli jsme být několik minut úplně v tichosti a teprve až bylo po  skončení "akce" jsme mohli v cestě pokračovat. No zážitek s velkým Z!

Nápis Hollywood přímo před náma

Snad desetkrát to vypadalo, že už prostě musí být za příští zatáčkou, ale pak zase zmizel v kopcích. A pořád takhle dokola. Už se západ slunce každou minutou blížil a nápis pořád nikde. Už jsme z té cesty byli zoufalí a já se začala bát, že to prostě nestihneme. Když najednou zčista jasna... Objevil se jen pár metrů od nás. Obří písmena ve skále s nápisem Hollywood! Byli jsme všichni šťastní a hlavně vděční, že jsme tenhle poslední a luxusní západ slunce zažili! Děcka mi po cestě stokrát děkovaly, že jsem je tam vzala, protože o tohle by byla mooc velká škoda přijít. Po západu jsme začali přemýšlet, jak se asi teď dostaneme zpátky.. Naštěstí jsme hned pod kopcem objevili malou vesničku, kam jme si zavolali zase taxík. Neumím si představit, že bychom tou stejnou nekonečnou cestou museli jít večer ještě zpět. Trocha improvizace na ten náš velkolepý finish, ale všechno dobře dopadlo.

Nakonec si myslím, že jsme si Los Angeles maximálně užili úplně všichni. A hlavně, že jsme to taky ve zdraví přežili. Děti, i slečna delegátka...

Tak se těším zase někdy příště a.. Ať žije práce v zahraničí!