Delegátka Janča v UK- část 3.

Proč vůbec jezdit pracovat do zahraničí?

Co mě vedlo k tomu, abych se vzdala své komfortní zóny? Proč jsem si neseděla dál pohodlně v kanceláři a nedělala jen svou práci, kterou už moc dobře znám? Proč jsem se místo toho vydala na dva týdny hlídat patnáct dětí, který jsem vůbec neznala? Na místo, který pro mě bylo taky cizí? Řešit nějaký nepříjemný situace, který stoprocentně nastanou? Není to až příliš mnoho zbytečnýho stresu a pravděpodobně náročnýho začátku?

Co k tomu lidi jako jsem já vede? Odpověď je velmi jednoduchá. Je to prostě a jednoduše touha po dobrodružství...

Jak se zabavit v letní večer?

Dvakrát nebo třikrát za náš pobyt se stalo, že nebyl naplánovaný žádný večerní program přímo od školy. No vážně, prostě nebyl. Cože, co? Tak toho se teda musí rozhodně využít! Nechtělo se mi zůstávat doma a raději jsem se zeptala ostatních, co oni mají v plánu. Nic moc. Dobřéé, tak můžeme teda něco vymyslet, ne?

Nakonec padla volba na piknik na naší příměstské pláži. Na té menší ale zato klidnější. Nakoupili jsme si v ochodě nějaký džusy a dobroty, já ještě vzala svůj lítací talíř a vyrazilo se. Děti musely být nejpozději v deset večer zpátky doma. Pak by se po nich už rodiny začaly shánět. Vyrazili jsme proto hned po večeři, už něco po šesté. Ještě mělo být několik hodin světlo, takže jsme měli fůru času. Chvíli jsme si házeli s lítacím talířem, chvíli jsme jen poslouchali hudbu a ládovali se nezdravotama, ale pak jsme se shodli, že by to spíš chtělo zahrát nějakou hru.

Závod trakačů na pláži

Co třeba závod trakačů? Napadlo mě. No tak joo, souhlasili! Proč ne. Rozdělili jsme se teda do dvojic, vyznačili v písku cílovou čáru a závod se odstartoval. V tom písku dost náročný na ruce ale docela zábava, heh. Až nás to přestalo bavit, přišla jsem s dalším nápadem. Budeme se půl minuty točit kolem dokola na místě a pak kdo první doběhne (odmotá se) do cíle, vyhrává. Znovu jsme poupravili cílovou rovinku v písku, k tomu jsme přidali vítězný praporek z toho, co jsme na pláži zrovna našli a jedeme, točíííme se! Tak skvěle jsem se opravdu dlouho nepobavila. Tahle hra nikdy nezklame. Někdo se odtočil skoro k vodě, já se složila do písku pro jistotu hned po metru a ostatní měli dost podobný problémy. Pro velký úspěch jsme si to zopakovali a já se zase smíchy málem potrhala. Tohle bylo fakt dobrý.

Škola měla odpolední program na jedničku

Tahle jazyková škola se v mimoškolním programu vážně vyznamenala. A to hned několikrát! Ani si snad už nevzpomenu, kam nás všude vzali. 

Například jsme viděli při výletě krásný akvárium v Plymouth, nakupovali jsme jako šílení v Exeteru, hráli jsme minigolf, snažili jsme se ulovit kraba (což je na anglické riviéře velmi populární), zahráli jsme si bowling, užili jsme si novýho Spidermana v místním kině, taky filmovou pizza noc, odpolední barbecue, diskotéku, kde jsme to samozřejmě pořádně roztočili a už ani nevím, co všechno dalšího jsme mimo všechny ty ostatní super výlety zažili!

Výlet parním vlakem.. delegátka bojuje jako jediná se sazemi v očích 

Například další úžasný výlet byl do nedalekých městeček Dartmouth a Kingswear. Slavný místa historických bojů a dobývání. A musím říct, že obě tyto přímořský města měly duši a nezapomenutelnou atmosféru. Cestou tam jsme jeli autobusem a parníkem. To byly panorámata! Výhledy na celou zátoku a anglický domečky táhnoucí se až kamsi do kopců. Cesta zpátky byla ale, minimálně pro mě, ještě mnohem zajímavější. Přesně na toto jsem se těšila jako malá už samýho od začátku co jsme přijeli! 

Cestou zpět se totiž jelo originálním historickým parním vlakem. Devon si ho ponechal jako vzpomínku za starý časy, nejen pro milovníky Agathy Christie. Četla jsem od ní spoustu knih a viděla spoustu filmů a přesně takhle měl ten parní vlak vypadat! A taky že jo, nezklamal! Já byla samozřejmě aktivní a hned jsem vykoukla z okna, jak si to ten vlak mašíruje po zelené krajině. Ale co to... Bože!... Měla jsem do dvou vteřin plný oči sazí! Slzela jsem ještě celou dlouhou cestu zpět. Potom jsem si všimla, že paradoxně hned vedle mýho sedadla byl obří nápis, ať se cestující nevyklánějí za jízdy z vlaku ven. Nebezpečí sazí. Samozřejmě děti by to ani nenapadlo, ale delegátka se k tomu okýnku hned musela bezhlavě vrhnout. 

Toto že je nejlepší ZOO v Anglii??

Co mi teda ještě utkvělo v paměti byla místní ZOO. Tady mi přišel zajímavý hlavně komentář od jejího pracovníka a to, že to je jedna z nejlepších ZOO vůbec v celé Anglii! Chlubil se. To mi teda trochu spadla brada. Mně se zdála naopak vůbec ta nejhorší, jakou jsem kdy viděla. Zvířata byly zavřený v mrňavých betonových kobkách. Sem tam měli ve výběhu položený kámen nebo kůru ze stromu. Ale to bylo fakt maximum, co jsem v celým areálu viděla. K našim českým vymakaným a prostorným zvířecím výběhům se to nepřibližovalo ani na míle daleko. Bod pro nás. 

Hrůzostrašná vesnice u vřesovišť Dartmooru

Ještě jeden výlet mi přišel zajímavý a hlavně mysteriózní. Ten den jsme jeli do národního parku Dartmoor. Tam jsme obhlídli zajímavý vřesoviště a pokračovali pak dál do vesnice Widecombe, která stála právě mezi těmi všemi vřesovišti. Byla už od prvního pohledu tajemná. Něco tam bylo. Působila na mě studeně, temně, záhadně. Asi i díky bezprostřední blízkosti vřesovišť a permanentnímu zahalení ve stínu. Kamenný anglický venkov. Takový, který je opředený tajemstvím a legendami. A právě taková byla i tahle vesnice. Kolovala v ní dokonce legenda o dáblovi, který nechal před několika stoletími za trest shořet jejich kostelík. Atmosféru vesnice můžete nakonec sami posoudit z mé fotky..

Ochutnávka anglického "cream tea". Mňam! 

Poslední zastávkou tohoto výletu bylo zcela nezbytně nutý vyzkoušení místního "cream tea". Tedy anglickýho čaje s něčím sladkým k zakousnutí. Musím říct, že ty předražený čtyři libry za to ale stály. Bylo to vynikající! Jenom jsem teda ze začátku nevěděla, jak přesně to mám jíst. Už jsem si málem ten krém přimíchala do čaje. Je to přece "cream tea", ne? Jedna z mých holek tenhle můj nápad naštěstí včas odhalila, zastavila mě a poradila, jak to mám jíst.   

Surfování v Anglii? Cože?

Čekal nás náš poslední výlet a v rozpisu od školy stálo, že jedeme už jen někam do nejbližšího okolí. Už ani přesně nevím, kam to mělo být. S tím jsem se ale nechtěla smířit. Věděla jsem totiž, že škola někdy organizuje i výlety na surfování. U vedení jsem za naši skupinu trochu zalobbovala a nakonec jsme dostali na surfování zelenou! Vypravili nám narychlo, speciálně pro naši skupinu, malý autobus. Mířili jsme v něm na západní stranu jižní Anglie, do vesničky Newquay. Nikdy předtím jsem nesurfovala a byla jsem já i všichni ostatní natěšená, jaký to vlastně bude. Surfování jsem měla spojený třeba s Portugalskem, nebo Amerikou, ale Anglie?? To by mě teda fakt nikdy nenapadlo.

Když jsme tam přijeli, byla jsem ohromená! Úžasná barevná vesnička, plno pouličních umělců a surf shopů. Byla tam taková správná hipster idylka. Po prohlídce města jsme se přesunuli na pláž. Tam teda slušně fučelo! Pro surf parádní. Pláž byla obrovská, široká, písečná. A v moři už se pro nás bouřily vlny. 

Ze surfu jsem padala jako hruška

V půjčovně vybavení jsme vyfasovali neoprénový obleky. Do toho se nasoukat, když byly ještě mokrý po někom předchozím, byl zážitek sám o sobě. Potom jsme si museli dát na povel trenéra několik zahřívacích koleček po pláži. Už ten běh v písku byl pro mě náročný a měla jsem už po tomhle upřímně dost. Surf byl taky docela těžký a táhnout ho přes celou tu pláž až k moři, to mi síly taky nepřidalo. 

Ze surfu jsem ve vodě samozřejmě padala jak hruška, ale dvakrát nebo třikrát jsem se nakonec zvládla postavit a frčela jsem po vlně až ke břehu. O to horší ale bylo dotáhnout zase ten surf do rozumné hloubky. Vlny mě vždycky spláchly několik metrů zpátky ke břehu a mohla jsem to plavat celý znovu. Nevěřila bych tomu, ale surfování je extrémně náročný na fyzičku! Vítr a vlny nás po chvíli vždycky dohnaly až na druhej konec pláže a my museli pěkně po břehu surf vláčet zpět na začátek. Aby nás to za chvíli odválo zase na konec. Po necelé hodině ve vodě jsem měla fakt dost a už jsem neměla sílu ani chodit. Byl to ale úžasnej zážitek! Hned jak bude někde příležitost, valím si pro surf znovu..

Loučení s úžasným místem a úžasnou bandou

Vůbec se mi nechtělo domů a ani zpět do práce. Musela jsem se rozloučit s místem, kde jsem se cítila strašně dobře a s hostitelskou rodinou, kde jsem si připadala jako na návštěvě u vlastních prarodičů. Tyhle dva týdny byly jedny z mých vůbec nejlepších. Nepodobalo se to ani klasické práci, ani klasické dovolené. Nikdy předtím jsem nezažila "dovolenou", kde bych viděla za pár týdnů tolik skvělých míst a zároveň měla na starost tolik dětí a s tím i různých povinností. Byla to nezapomenutelná zkušenost a já si to maximálně užila! 

Tohle bych ale nikdy nezažila, kdybych se rozhodla zůstat raději doma a vyhnout se  tak případným problémům. Ano, nějaký nastaly, ale nic, co by se nedalo řešit. Začátek byl  sice těžší, ale pak se mísy vah vyvážily a převládly ty dobrý zážitky! 

Proto se nebojte jít do něčeho novýho ani vy. Každý den to nebude ideální, ale i tak to bude nakonec stát za to!  Doma už to znáte, tak pojeďte teď taky něco zažít!